Třetí ze série mnoha kratších příběhů.
Snad se vám bude líbit. :-)
Arleen
Nesplněný slib
Naštvaně jsem přecházela po pokoji a snažila se nějak uklidnit. Zase jsme se pohádali. Zase.
"To si nedáš alespoň na chvíli pokoj? Musíš se do mě pořád jenom navážet?" křičela jsem do tísnivého ticha, které v bytě panovalo.
Rozzlobeně jsem se přehrabovala všemi svými věcmi a hledala, kam jsem si zase uklidila své kamarádky.
"To snad není možný. Kde jen můžou být?" ptala jsem se sama sebe tiše a listovala jsem knihami, kde by některá měla být schovaná před zraky rodičů.
Úlevně jsem si oddechla, když jsem jednu zahlédla. Nalistovala jsem příslušnou stranu a vzala ji do ruky.
Najednou jsem se cítila úplně prázdná. Tak jako vždycky. V rychlosti jsem přešla do koupelny, kde jsem se zamkla. Sice jsem byla doma sama, ale byl to zvyk.
Ruku jsem natáhla nad vanu a rychle jsem se řízla.
Sledovala jsem, jak se krev vyhrnula z rány a skapávala do vany. Bolestně jsem zavřela oči a nadávala jsem sama sobě za to, jak jsem pitomá.
Tolika lidem jsem slíbila, že už to neudělám.
Další nesplněný slib. Zase jsem to nedokázala. Bylo mi ze mě samotné na nic.
Rozbrečela jsem se a zhroutila se podél vany s pocitem, že to snad nikdy nedokážu.
Gothicprincess |
Moc krásný,strašně krásně rozepsaný pocity,vystihuje to pocit který prožívá většina z nás.Někteří lidé to nechápou,proč se někdo řeže,a ty uplně vystihuješ to že se jentak přestat prostě nedá.Já vím jaký to je být v sebepoškozování,ale sebepoškozování už je minulost.Moc pěkný jentak dál ...