
Lepší žít v nevědomosti...
9. dubna 2008 v 22:14 | Arleen | My diary
Komentáře
Zlatí, opravdu se neomlouvej. Vím, že to bolí, ale on tě má i tak rád. Každej zapomene. I na tak důležité věci. Tady si stejně jako Abigail myslím, že to nezvládla matka. Vůbec ti to neměla říkat...Hlavně se tím prosím tě netrap. Nemá to cenu....
Ahojky, objevila jsem Tvůj komentík u mě na blogu tak sem neváhala a podivala se sem.. Máš to tu mocinky hezké, zatim jsem nemela čas na povídku, ale co nejdříve se podívám.. a k dnešnímu dnu.. Nesmutni.. víš kažédmu se jednou stane že zapomene.. a není to tí že na toho druhého zapomněl..
Ja narozeniny v nímám prostě jako jeden den, kdy človek papírově dosáhl dalšíhjo roku života. Pro ostatní je to den kdy ten druhý něco slaví. Pro rodinu by to samozřejmě mělo být něco mnohem více. Ale i když zapomenou, a věřím že to bolí..., neznamená to že Tě nemají rádi, že Tě nenosí v srdíčku. Zapomněli jen na datum, ne na Tebe. Já sama jsem jednou zapomnela jak na matku tak na otce. Matka, jak ji bývá zvykem(Kai o tom něco ví) udělala scénu. nebyla s ní řeč. Já věřím že ji to mrzelo. Ale mně taky. bylo mi lito že jsem na ni zapomnela. Následně pár let na to jsem zapomněla na otce.. Ten to vzal s klidem.. Bylo mu to líto, ano. Ja bulela jak želva a omlouvala se. Nebylo to že bych jedinkrát na rodiče zapomněla. Ja nemyslela na datum.. a proto i přes to že to bolí. Zkus se přes to přenést.. nikdo neni bezchybný.
Ale taky se rozhodně za nic neobvinuj. Neudelala jsi žádnou chybu. Vyplakat se, projevit litost.. ale neobvinit se.. Chybu opravdu udělala matka.. a příště už ji nezopakuje. Uvidíš. Drž se, a i když večer a sotva jsem otevřela Tvuj blog. Všecinko nejlepčí. Užij si alespon zítřek jako by to byl Tvůj den! zasloužíš si to! Nepochybně!
Neměla bys plakat, zlatí. Já vím, že to bolí, já to znám... já bych takhle probrečela každé narozeniny... už sedm let. Ale já s tím bohužel nic nenadělám. :o( Tvůj táta... vídáš se sním aspoň, nie? Víš, že tě má rád... Zato ten můj... hajzl první třídy.
Zamrzí to a hodně... mě to ze začátku zamrzelo moc. Čekala jsem, kdy zazvoní a popřeje mi k narozeninám, nedočkala jsem se... Časem se to utlumí, nikdy nepřejde, ale už tomu nevěnuju tolik myšlenek jako obvykle.
Na tebe si ale čas našel. Co pak záleží na datumu, když víš, že je ochotnej strávit s tebou svůj čas? Můj ochotnej není.... a nikdy už nebude a i kdyby jo, tak nebudu ochotná já.
ja ksi psala, nebudu ti to připomínat, jen sem ti chtěla říct, že ho aspoň pořád máš. A to je někdy důležitější, než si myslíš. :o*
Neomlouvej se! A neplač! Za slzy ti oni nestojí. Tohle nezvládla hlavně matka. Vykašli se na to, nebo se o to pokus. Pokus se nemyslet na to hlavně zítra a nechat ho to napravit a nech se rozmazlovat ;-) ... A neděkuj. Ten den byl krásný pro nás obě.