Jsi tu a to stačí

9. dubna 2008 v 21:59 | Arleen |  Kratší dílka
V pořadí už čtvrtý kratší příběh.
Snad se bude líbit.
Arleen

Jsi tu a to stačí
"Proč? Proč to děláš?"
"Já už nemůžu. Je to těžký. Denně je poslouchám. Nedá se to vydržet," řekla smutně dívka a sklopila pohled, aby se Sabině nemusela dívat do očí.
"Měla jsi zavolat, napsat nebo cokoli! A nemusela si mít teď na ruce tohle!" Kývla směrem k zápěstí, okolo kterého měla dívka omotaný obvaz.
"Já vím, ale nešlo to. Nechtěla jsem nikoho…"
"Otravovat, zatěžovat, já vím. Říkáš to denně, ale taky jsi mi něco slíbila."
"Promiň," zašeptala dívka roztřeseným hlasem.
"Kristýno, neomlouvej se."
Kristýna si povzdechla a zvedla svůj pohled směrem ven, na ulici.
"Já vím, říká se mi to lehce, ale prosím, nedělej to. Ubližuješ tím nejvíc sama sobě."
"Snažím se přestat. Ale potom mě zase něco srazí zpátky na zem a já to nezvládnu. Nedokážu si neublížit."
"Vadí mi, že ti neumím pomoct," povzdechla si Sabina a oblékala si kabát.
"Ty už mi pomáháš. Jsi tu, když tě potřebuji a to stačí." Usmála se Kristýna a následovala svou kamarádku ven z kavárny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gothicprincess Gothicprincess | Web | 9. dubna 2008 v 22:03 | Reagovat

Jojo .. taky moc pěkný,krásně píšeš!!!

2 Abigail Abigail | Web | 9. dubna 2008 v 22:16 | Reagovat

Přeskočíme tu pasáž o pěkném, ale smutném, nebudeme ji opakovat věčně...  Ona by autorka zpychla...  

Já mám divný pocit. Pocit, že tentokrát se mě to týká osobně daleko víc  než všechno prve. Já nejsem Stela. Já ale vím, jak se cítí Sabina. Jsem na tom stejně... Přála bych jí, aby našla nějakou možnost, jak jí pomoct.

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 10. dubna 2008 v 14:28 | Reagovat

Opět krásný příběh, ale tentokrát na mě zapůsobil mnohem víc než ty ostatní...Až mi to vhrklo slzy do očí. Možná to je i tím, že k tomu mám puštěnou smutnou písničku, ale víc víc se to vztahuje k tomu, že moc dobře vím, jak se ona  Sabina cítí. Tahle věta: "Vadí mi, že ti neumím pomoct," povzdechla si Sabina. - je mi až moc blízká. Kolikrát jsem si ji jen řekla? A u kolika lidí? Ani nevím. Ale za posledních několik let...Ani nevím, mockrát a trápí mě to pořád. Protože prostě mám pocit, že bych mohla pomoct, ale neumím to.. A přitom bych zrovna teď tak moc chtěla..=( Navíc to jméno...sama víš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama