
Jsi tu a to stačí
9. dubna 2008 v 21:59 | Arleen | Kratší dílka
Komentáře
Přeskočíme tu pasáž o pěkném, ale smutném, nebudeme ji opakovat věčně... Ona by autorka zpychla...
Já mám divný pocit. Pocit, že tentokrát se mě to týká osobně daleko víc než všechno prve. Já nejsem Stela. Já ale vím, jak se cítí Sabina. Jsem na tom stejně... Přála bych jí, aby našla nějakou možnost, jak jí pomoct.
Opět krásný příběh, ale tentokrát na mě zapůsobil mnohem víc než ty ostatní...Až mi to vhrklo slzy do očí. Možná to je i tím, že k tomu mám puštěnou smutnou písničku, ale víc víc se to vztahuje k tomu, že moc dobře vím, jak se ona Sabina cítí. Tahle věta: "Vadí mi, že ti neumím pomoct," povzdechla si Sabina. - je mi až moc blízká. Kolikrát jsem si ji jen řekla? A u kolika lidí? Ani nevím. Ale za posledních několik let...Ani nevím, mockrát a trápí mě to pořád. Protože prostě mám pocit, že bych mohla pomoct, ale neumím to.. A přitom bych zrovna teď tak moc chtěla..=( Navíc to jméno...sama víš...
Jojo .. taky moc pěkný,krásně píšeš!!!