2. kapitola - Sabina?

14. dubna 2008 v 20:22 | Arleen |  Navrácená minulost - povídka
Tak jsem tu s druhou kapitolou mé povídky. Za beta-read moc děkuji Kaitlin.
Arleen

2. Sabina?
Nechtěla. Řekla bych. Sice jsem ten pocit nesnášela, ale alespoň jsem nemyslela. Nevnímala jsem nic jiného. Což jsem považovala za dobrou věc. Stačilo by zamyslet se a věděla bych, jakou chybu dělám.
Ani nevím, v kolik hodin jsem usnula. Možná brzy, možná pozdě. Čas jsem nevnímala. Ostatně jako v poslední době téměř všechno. Jediné, co jsem si dokázala vybavit, jsou neustálé hádky vedené s otcem nebo s matkou. Kolikrát už jsem slyšela, že mě nenávidí. Nedokázala jsem to přejít bez povšimnutí. Tím vším vlastně začaly mé "problémy". Pouhými hádkami.
"Mariko, vstávej z té postele a padej něco dělat! Nebudeš se jen tak poflakovat v posteli, když tady je kupa práce!" slyšela jsem otcův rozzuřený hlas. Automaticky jsem se zvedla z postele a začala se oblékat. Všechno jsem dělala bez přemýšlení. Jako bych byla nějaká loutka, se kterou se hýbe pomocí provázků. Někdo zavolal a já šla a udělala to. Neuměla jsem se tomu bránit.
Otec byl viditelně zklamaný, že mu nijak neodporuju. Vždycky to byl on, kdo se se mnou začal hádat. Matinka se jen přidala.
Najednou mi z ruky vypadl talíř a roztříštil se na milion malých kousků. Vyděšeně jsem se podívala na otce, který se už nadechoval.
"To jsi tak nemožná nebo co?! Ani ten talíř neudržíš! Už mě zase začínáš štvát! To mi děláš snad naschvál! Buď si jistá, že tohle je tvoje poslední věc, cos tady rozbila, je ti to jasný?" vyjel na mě okamžitě.
"Promiň," řekla jsem tiše a sklopila jsem pohled. Sehnula jsem se, abych to mohla uklidit.
"Jen promiň?" zavrčel.
"A co jako? To se ti tady mám klanět a říkat ti, jak je mi to líto? To ses hodně přepočítal! Mně na nějakým blbým talíři vůbec nezáleží. Beztak jich máme ještě dost! Takže na mě laskavě jenom neječ a najdi si někoho jinýho, na kom si budeš vylejvat svůj vztek!" zaječela jsem na něj a naštvaně jsem odešla do svého pokoje.
Bylo mi jasné, že momentálně by mě nikam ven nepustil, tak jsem si hodila do kabelky peněženku a mobil a vyhlédla jsem ven z okna. Naštěstí jsme bydleli jen v prvním patře, takže jsem neváhala a skočila. Tiše jsem zasyčela bolestí, když jsem dopadla na nepříliš měkký trávník, a rychle jsem se rozeběhla trochu dál od domu. Teď už jsem měla jistotu, že mě rodiče neuvidí.
Tiše jsem bloumala okolím bez toho, abych věděla, co se děje okolo mě. Najednou mi na mysli vytanula vzpomínka na včerejší setkání s Markem. Přemýšlela jsem, jestli bych ho neměla kontaktovat.
Rychle jsem tuhle myšlenku zahnala a nadávala si, že jsem na to vůbec pomyslela. Vždyť on by mi ještě dopomohl ke zkáze. Ale přesto mi to nedalo a zase jsem myslela na minulost. Na ty chvíle, kdy jsem se cítila volná. Sice jen na chvíli, ale přece. Na to, jak jsem s úlevou sledovala pramínek krve vytékající z mé ruky.
Bolestně jsem zavřela oči a v kabelce jsem vyhrabala balíček cigaret. Obvykle jsem moc nekouřila, jen ve chvílích, kdy jsem nevěděla, co dělat. Tak jako teď.
Už vůbec se mi nechtělo domů, kde bych si akorát vyslechla mnoho dalších nadávek na mou osobu.
Zvedla jsem hlavu a porozhlédla se po okolí. Pohledem jsem se zastavila u houfu holek stojících opodál. Trochu jsem se zarazila a přemýšlela, odkud jednu z nich znám.
"Sabina?" zeptala jsem se sama sebe tiše a přemýšlela jsem, jestli to skutečně může být ona. Přišlo mi to jako nesmysl, ale byla jí hodně podobná. Bohužel jsem byla příliš zbabělá na to, abych se jí zeptala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enny Enny | Web | 14. dubna 2008 v 20:46 | Reagovat

Zlatí... Co na to říct? Je to povedené, ze života. Zajímá mě, co je zač ten Mark. A kdo je vlastně Sabina v téhle povídce. :o) Skvěle vystihuješ ty pocity... Ale to víš. :o) Budu číst dál. ;o)

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 14. dubna 2008 v 20:56 | Reagovat

Oki, tak jsi mě dokopala k tomu, abych ten koment napsala už teď, no =D Původně jsem chtěla až později...ale co..Takže, ta kapitola je samozřejmě povedená, jak říkám, píšeš bezvadně...jen je malinko krátká, ale vůbec nevadí..=D Navíc píšeš tak, že to působí neobyčejně věrně, skutečně, živě...neumím to pořádně vyjádřit..ale možná i vím, čímpak to je..teda spíš určitě vím...každopádně jsem zvědavá, co vlastně bude dál...A co s tou Sabinou..=D hihi

3 Abigail Abigail | Web | 15. dubna 2008 v 8:53 | Reagovat

Na Sabinu jsem zvědavá, na Marka jsem zvědavá, na Mariku taky a na tu hlavně - víc po mě nechtěj...

Já, píšeš krásně, ale vyjádřit, co přesně z toho cítím, je nemožné... Protože já to slovy říct a vysvětlit neumím... :-(:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama