1. kapitola - Zase v Praze

7. dubna 2008 v 16:42 | Arleen |  Navrácená minulost - povídka
Jsem tu s první kapitolou mé povídky. Za beta-read děkuji Kaitlin.
Arleen

1. Zase v Praze
Naštvaně jsem za sebou flákla dveřmi našeho nového bytu a vyběhla jsem ven na ulici.
Bydleli jsme tu teprve pár dní a já už to tu začala nesnášet. Zase. Zase jsem v té proklaté Praze, kde před necelým rokem začal můj komplikovaný život. Nechtěla jsem se sem nikdy vrátit. Ale stalo se.
Běžela jsem daleko od bytu, od rodičů, od všeho, co se dělo doma. Ptala jsem se sama sebe, proč já s rodiči nevycházím tak, jako většina ostatních. Došla jsem k závěru, že chyba je ve mně. Tak jako vždycky jsem obviňovala sama sebe. Už jsem nemohla dál. Doma to bylo peklo. Otec téměř nebyl doma a matce bylo jedno, co dělám. Nezajímala se o mě. Tak mi to alespoň připadalo.
Unaveně jsem se sesula na jednu z laviček v parku, kam jsem doběhla. Zase jsem se cítila prázdná. Ale ne úplně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jak se tohohle pitomého pocitu zase zbavit.
Očima jsem těkala po okolí a na zemi jsem spatřila rozbitou flašku od piva. Už jsem se chtěla zvednout, ale nakonec jsem si řekla, že to zvládnu. Doufala jsem v to. Přeci do toho nespadnu znova. Bolestně jsem zavřela oči a v tu chvíli se mi vybavily všechny moje dřívější pocity a vzpomínky, na které jsem chtěla zapomenout. Nepovedlo se.
Znovu jsem v mysli prožívala těch několik předešlých let strávených tady. V Praze. Slíbila jsem, že na to už nikdy nebudu myslet. Jak je vidět, jsem slabá. Zase jsem ta bezvýznamná a pitomá holka, která nedokáže řešit svoje problémy. Ta, která před problémy jen utíká a čeká, až se nakupí, a potom se složí pod jejich přívalem.
Někdo mi položil ruku na rameno.
Zvedla jsem své uslzené oči a snažila se je zaostřit na toho kluka. Když se mi to povedlo, vyjekla jsem. Byl to člověk, kterého jsem už nikdy nechtěla vidět.
"Mariko?" zeptal se s otázkou jasně vepsanou v očích.
"Nesahej na mě," zasyčela jsem vztekle a smetla jsem jeho ruku ze sebe.
"Tebe bych tu nečekal. Ale jsem rád, že tě vidím," usmál se a očividně mu bylo jedno, že to není i naopak.
"Ale já tebe ne. Copak ti to nedochází? Nech mě bejt!"
Zvedla jsem se a chtěla odejít. Chytil mě za ruku a otočil si mě čelem k němu.
"Dochází. Co se ti stalo?" zeptal se mě a já věděla, že je to jen jeho přetvářka. Nechápala jsem, proč se obtěžuje si na někoho hrát. Znala jsem ho až moc dobře. Pořád to byl fešák se známostmi na těch "správných" místech, ale především to byl hajzl.
"Do toho ti nic není."
"Ale…"
"Marku, nech mě bejt. Já od tebe nic nechci a ani chtít nebudu. Takže mě laskavě nech na pokoji."
"Proč bych měl? Víš vůbec, kde teď jsi?" ušklíbl se.
"Ne," řekla jsem prostě a snažila se být klidná.
"To mi mohlo bejt jasný. Támhle je metro," pustil mě. "Ale ty ještě přijdeš. Sama mě vyhledáš. Na to nezapomeň."
"To určitě," řekla jsem ještě a vydala jsem se směrem, který mi ukázal.
Doma jsem se ani nenamáhala někoho pozdravit a rovnou jsem zaplula do svého pokoje. Bála jsem se, že měl Marek pravdu. Že do toho znovu spadnu a potom budu hledat pomoc u něj. Zase.
Naštvaně jsem přecházela po pokoji a snažila jsem se myslet na něco pozitivního. Bohužel jsem si nic nemohla vybavit. To je jako naschvál. Lehla jsem si na postel a tupě jsem zírala do stropu. Myšlenky mi proudily hlavou. Jedna za druhou. Ale téměř jsem to ani nevnímala.
Jen jsem se snažila nemyslet na to strašné prázdno uvnitř mě, proti kterému jsem neuměla nic dělat. Nebo spíš nechtěla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 7. dubna 2008 v 16:58 | Reagovat

Hihi, nemusím to číst znova, že? =D Stejně už jsem to při opravování přečetla několikrát, i když jsem teda prakticky nic neopravila...No jo no, Ary..jak to děláš, že píšeš bez chyb? A nebo je teda ještě jedna možnost a to ta, že jsem úplně slepá..Ale to bych zase uškodila Ary, takže ne, snad ta první možnost

A jinak - co k tý kapitole? no, mě se líbí, jsem zvědavá, co vymyslíš dál...Tak uvidíme, jak si poradíš..

A mimochodem - jen tak plácám, už mi to nějak nemyslí - to víš, to tak škola...=D Při matice jsem vyčerpala veškeré zásoby své...hmm..čeho?

Radši teda končím..než napíšu ještě něco horšího..zatím papa =D

2 Abigail Abigail | Web | 7. dubna 2008 v 17:03 | Reagovat

Takže... zajímavé... velice zajímavé... víc mě nenapadá a ostatně ty už stejně víš o všem, co mě v souvislosti s touhle kapitolkou napadlo... No, dobře, možná nevíš, že se mi Marek něčím... a teď nevím, jestli je líbí ten správný výraz... spíš že mě zaujal...  A kupodivu pozitivně... Mám přespříliš kladný vztah ke "gaunerům", měla bych s tím něco dělat... Ale možná to bude i jen tím jménem ;-) No a jsem zvědavá na Mariku dál...

3 Lin Lin | 13. dubna 2008 v 20:41 | Reagovat

uplne uzasny!!! strasne se tesim na pokracovani.....mimochodem od tebe je vsechno uzasny =) ve tvých povídkách je něco z čeho poznám, že si to psala ty presne tvoje chovani proste uzasny =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama